Jian
剑 · jiàn
Obousečný přímý čínský meč, zmiňovaný už v pramenech ze 7. století př. n. l.; dnes se cvičí hlavně v taiji a v soutěžním wushu.
Základní informace
ČínaO zbrani
Jian je obousečný přímý čínský meč. Nejstarší čínské prameny, které ho zmiňují, pocházejí ze 7. století př. n. l., z období Jar a podzimů. K nejstarším dochovaným exemplářům patří meč Goujianův. Tradiční čepele se kovaly technikou sanmei („tři pláty“): jádro z tvrdé oceli se sevřelo mezi dvě desky z měkčí oceli. Čepel se dělí na tři úseky – hrot jiànfēng, střední ostří zhōngrèn a kořen jiàngēn u záštity. Historické jednoruční jiany měly čepel dlouhou 45 až 80 cm; meč s čepelí kolem 70 cm vážil přibližně 700 až 900 g. K jílci se někdy připevňuje střapec, dnes už hlavně jako ozdoba. Většina dnešních jianů jsou pružné meče pro taiji a wushu, určené především k předvádění. Mezi známé sestavy patří Sancai Jian, Kunwu Jian a Wudang Xuanmen Jian. Ve školách bojových umění se s jianem začíná obvykle v podobě dřevěného cvičného meče. Historičtí šermíři zkoušeli sek na terčích z bambusu, rýžové slámy nebo mladých stromků. V buddhistickém umění drží jian bódhisattva Mañjuśrí; meč se pak nazývá „mečem moudrosti“. S jianem bývá spojován také taoistický nesmrtelný Lü Dongbin.
Části zbraně
- Hrot — jiànfēng
- Ostří — zhōngrèn