Fustibalus
Další názvy: fustibal, fustibale, fustibule, stave sling, piao shi, shou pao
Prak připevněný na konec dřevěné hole dlouhé až dva metry; římská a středověká zbraň na těžší střely, užívaná při obléhání i k vrhání zápalných směsí.
Základní informace
O zbrani
Fustibalus, prak na holi, zmiňuje ve 4. století n. l. římský vojenský spisovatel Vegetius ve spise De re militari: prakovníci při výcviku stříleli na terče kameny z fustibalu na vzdálenost šesti set stop. Čínský protějšek se jmenuje piao š' („vířící kámen“), za dynastie Song také shou pao („ruční dělo“). Tvoří jej dřevěná hůl s krátkým prakem na konci. Jedna šňůra je k holi pevně přivázána, druhá končí smyčkou, která se při vrhu sesmekne a uvolní střelu. Hůl měřila zhruba jeden až dva metry a délka z ní dělá mocnou páku. Čínská podoba měla šňůru na bambusové tyči dlouhé pět qi. Vrhač drží hůl u spodního konce a švihem zpoza ramene vede vrh přes hlavu. V dostřelu se prameny rozcházejí: podle jedněch dostřelí jako ruční prak nebo dál, podle jiných vrhá těžší střely, ale kratší. Strmou dráhou přehodí hradby, proto se hodil k obléhání; v Číně sloužil k obraně spolu s většími vrhacími stroji. Zblízka mohla posloužit sama hůl. Používal se hluboko do doby střelného prachu k vrhání granátů a v boji mezi loděmi k vrhání zápalných směsí. Na stejném principu stojí trakční trebuchet, v podstatě mechanizovaný prak na holi.
Části zbraně
- Ratiště
- Řetěz nebo lano
Příbuzné zbraně
- Varianta zbraně: Prak