Tessendžucu (Boj železným vějířem)
鉄扇術Japonský boj železným vějířem tessen — zbraň, kterou si samuraj směl ponechat i tam, kde meč nosit nesměl.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Tessendžucu (Boj železným vějířem)
Tessendžucu je japonské umění boje se železným vějířem. Název zbraně, tessen, znamená doslova železný vějíř a označuje tři různé předměty. Prvním je pevný vějíř vyřezaný z tvrdého dřeva nebo ukovaný ze železa do tvaru vějíře zavřeného — je odolný, levnější na výrobu a v boji účinnější než skládací provedení. Druhým je skládací vějíř se železnými žebry, který zároveň sloužil jako odznak postavení. Třetím jsou drobné skládací i pevné verze užívané prostě jako zbraň pro sebeobranu. Smysl celého oboru plyne z jedné praktické okolnosti: samuraj musel meč odkládat. Při návštěvě cizího domu nechával katanu, někdy i wakizaši, venku u služebnictva, stejně tak při setkání s nadřízeným, při domácí práci či ve volném čase. Vějíř si však mohl nechat za pásem obi, takže ve skutečnosti nikdy nebyl bezbranný. Tessen sloužil ke krytí, k úderu i k předávání povelů — vysocí velitelé jím dávali signály svým jednotkám. Tokugawa Iejasu, první šógun svého rodu, jej podle dobových zpráv v boji používal a považoval jej za vznešený předmět, kterým se dá protivník zaskočit; šermíř Ganrjú z 16. století s ním prý porazil i těžce ozbrojené soupeře. Tessendžucu vyučovaly jen čtyři klasické školy — Ečigo-rjú, Mijake šingan-rjú, Uesugi-rjú a Jagjú-rjú — a z nich se v původní podobě a linii dochovaly dodnes pouze Mijake šingan-rjú a Jagjú-rjú.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.