Šermířské rukopisy Jörga Wilhalma Huttera (Cod.I.6.4º.5 a další)

Šermířské rukopisy Jörga Wilhalma Huttera jsou soubor čtyř ilustrovaných rukopisů z let 1522 a 1523 spojených se jménem augsburského šermířského mistra. Wilhalm sám sebe označuje za kloboučníka (Hutter) a v augsburských daňových soupisech je doložen v letech 1501, 1504 a 1516. Nejstarší Cod.I.6.4º.5 z roku 1522, uložený v Universitätsbibliothek Augsburg, obsahuje číslované ilustrace boje v plné zbroji pěšky i na koni bez popisků a považuje se za kresebnou předlohu. Cod.I.6.2º.3 ze stejného roku přináší tytéž ilustrace doplněné psanými instrukcemi. Cod.I.6.2º.2 z roku 1523 je traktát o nebrněném boji dlouhým mečem a mnichovský Cgm 3711 z téhož roku spojuje všechny tři práce a přidává 32 nepopsaných ilustrací soudního souboje. Výklad dlouhého meče vychází z tradice Johannese Liechtenauera, a to z větve glosy připisované Nicolaüsovi z roku 1489. Boj v plné zbroji naproti tomu podle Wiktenaueru čerpá z návrhů z počátku 15. století, které byly ve 20. letech 16. století už zastaralé. Nejasné zůstává, zda Wilhalm všechna díla sám sepsal, nebo je podobně jako později Lienhart Sollinger a Paulus Hector Mair jen sestavil a připojil k nim své jméno jako značku majitele. Paulus Hector Mair tři z rukopisů v letech 1544 až 1561 postupně koupil a použil je pro vlastní spisy o boji v plné zbroji.

Bojová umění v díle

Obsah

Soubor tvoří čtyři díla. Cod.I.6.4º.5 (1522) obsahuje číslované kresby boje v plné zbroji na koni i pěšky bez jediného popisku a pokládá se za kresebnou předlohu. Cod.I.6.2º.3 (1522) opakuje stejné ilustrace a doplňuje je psanými instrukcemi, takže se předpokládá, že z předchozího rukopisu přímo vychází. Cod.I.6.2º.2 (1523) je traktát o dlouhém meči, který obě zbrojní knihy doprovází. Probírá základní principy slabého a silného místa čepele a pojmy před a po, sek hněvu z obou ramen, bod hněvu, válku a její varianty, klamné body, vnější vinutí, čtyři otevřenosti, křivý a příčný sek, postoje den, blázen (železná brána), vůl a pluh a sek na lebku. Cgm 3711 (1523), uložený v Mnichově, spojuje všechny tři práce a přidává 32 nových nepopsaných ilustrací soudního souboje, mezi nimi i karnevalové kostýmy a prodavače preclíků na fol. 11r.

Autorství

Wilhalm se sám označuje za kloboučníka (Hutter) a augsburské daňové soupisy ho uvádějí v letech 1501, 1504 a 1516. Zda je skutečným autorem všech čtyř děl, nepodařilo se nám jednoznačně doložit. Wiktenauer připouští, že je stejně jako pozdější Lienhart Sollinger a Paulus Hector Mair mohl jen sestavit a připojit k nim své jméno jako značku majitele. U Cgm 3711, možné prezentační kopie, není jasné, zda se na něm Wilhalm vůbec podílel. Většinu opisů později získal Sollinger. Paulus Hector Mair koupil Cod.I.6.2º.2 roku 1544, Cod.I.6.4º.5 roku 1552, glasgowský opis MS E.1939.65.354 roku 1560 a Cod.I.6.2º.3 roku 1561. Rukopisy použil pro vlastní spisy o boji v plné zbroji a vložil do nich popisy záběrů, které se od Wilhalmova výkladu znatelně odchylují.

Vydání a překlady

Wilhalmova díla se šířila v rukopisných opisech. Roku 1533 opsal Gregor Erhart traktát o dlouhém meči do glasgowského rukopisu MS E.1939.65.354, přičemž není jasné, který Wilhalmův exemplář mu posloužil za předlohu. Lienhart Sollinger sestavil roku 1556 mnichovský Cgm 3712, pro nějž čerpal z Cgm 3711 a z glasgowského opisu, a podle Wiktenaueru také wolfenbüttelský Cod.Guelf.38.21 Aug.2º z roku 1588. Kolem roku 1600 zařadil Jeremias Schemel von Augsburg Wilhalmův text do kompilací o jezdectví a turnajích, Cod.Guelf.1.6.3 Aug.2º a MS KK5247 (Reit und Turnierbuch). MS KK5247 přitom přejímá původní Wilhalmův text, nikoli Mairovy úpravy. Z něj byl ještě roku 1838 pořízen opis MS 23.279. Konkordanci jednotlivých rukopisů sestavil Michael Chidester.

Lidé a bojová umění

• Jörg Wilhalm HutterAutor
• Lienhart SollingerEditor
• Jeremias Schemel von AugsburgEditor

Údaje

Forma

Rukopis

Uložení

Universitätsbibliothek Augsburg

Signatura

Cod.I.6.4º.5