Proč mosaz a bronz tmavnou a zelenají
Prvním stupněm koroze mosazi a bronzu je tmavý nálet, patina. Závažnější je zelená nebo modrozelená koroze, pod kterou se může skrývat ještě červená vrstva. Konzervátoři upozorňují, že voskovité zelené skvrny vznikají tam, kde se kov dotýká kůže nebo jiného zdroje organických kyselin, a sirné látky z gumy tmavnutí urychlují. Zbraně jsou přitom plné takových styků: kožené omotávky, pochvy a dřevěné části jsou přímo u kování.
Bronzová nemoc se projevuje světle zelenými práškovými skvrnami. Způsobují ji soli s chloridy a týká se hlavně archeologických předmětů, které ležely v zemi; podle konzervátorů je aktivní zejména při vlhkosti nad 55 %. Mosaz může postihnout decinkace, kdy se ze slitiny ztrácí zinek a povrch se zbarví do lososově růžové barvy čisté mědi, později dočervena až dohněda, a stane se pórovitým a slabým. Příčinou jsou chloridy z potu nebo mořské vody a kyselé a čpavkové čisticí prostředky.
Patina, nebo lesk: kdy nečistit
Americká správa národních parků popisuje patinu jako tenkou, chemicky vytvořenou a poměrně stabilní vrstvu, hnědou, šedou nebo černou, často vytvořenou záměrně při výrobě a někdy zvýrazněnou voskem, a radí ji neodstraňovat. Kanadský konzervační institut doporučuje neleštit předměty se stabilní patinou z historického užívání, uměle patinované předměty, předměty s původním barevným lakem a výslovně východoasijské bronzy, u nichž je patina vysoce ceněná. Tmavší nálet v prohlubních zdobení nechte, protože dává vzoru kontrast. Při nejistotě předmět jen očistěte a neleštěte.
Pravidelná péče
Na kování nesahejte holou rukou, otisky obsahují soli, které podle konzervátorů zanechávají stopy odstranitelné jen leštěním. Používejte čisté vyprané bavlněné rukavice nebo nitrilové rukavice. Prach smeťte měkkým štětcem, například zubním kartáčkem nebo štětcem se štětinami, a nepoužívejte prachovky, protože zachycené zrnko nečistoty kov poškrábe.
Mastnotu Kanadský konzervační institut odstraňuje směsí stejných dílů metanolu a vody na vatových tyčinkách, případně s přídavkem jemného saponátu; americký pramen uvádí několik kapek saponátu v destilované vodě. Předměty nenamáčejte do vodní lázně a nevlhčete místa, kde je kování spojeno se železem nebo ocelí, tedy například záštitu přímo na čepeli. Nekovové části, jako rukojeť nebo pochvu, zakryjte průhlednou polyetylenovou fólií. Šedé, bílé nebo zelené zbytky starého leštidla v prohlubních vyškrábněte dřevěným párátkem navlhčeným stejnou směsí. Každý postup nejdřív vyzkoušejte na nenápadném místě.
Leštění, když je na místě
Pokud předmět leštit chcete a patina ani původní povrch tomu nebrání, konzervátoři používají srážený uhličitan vápenatý jako nejjemnější brusivo. Prameny se liší v tekutině: kanadský ho míchá s vodou do pasty, americký s denaturovaným lihem do konzistence krému. Naneste ho střídmě měkkým flanelem nebo vatou krouživými pohyby a látku často měňte, aby se sejmutý nálet nevracel na povrch. Americký pramen varuje, že obyčejná mletá nebo plavená křída sráženou nenahradí.
Obchodním leštidlům na mosaz se vyhněte. Často obsahují tvrdé částice, které měkkou slitinu škrábou, čpavek, který rozpouští měď, nebo kyseliny, které vyvolávají decinkaci, a některá zanechávají film proti náletu, který komplikuje další ošetření.
Vosk, nebo lak
Konzervátoři chrání čistý kov mikrokrystalickým pastovým voskem bez syntetických přísad. Kanadský postup ho ředí stejným objemem lakového benzinu, nanese tence štětcem nebo hadříkem, u předmětů bez dřeva a slonoviny prohřeje fénem, aby vosk zatekl do prohlubní, přebytek odsaje papírem a po zatuhnutí vyleští hadříkem, který nepouští vlákna. Americký pramen leští vosk hedvábím nebo silonovou punčochou a uvádí, že chrání nejméně rok až dva; obnovte ho, když se znovu objeví nálet. Vosk se dá kdykoli odstranit lakovým benzinem.
Lak konzervátoři pro běžné použití nedoporučují: mění vzhled, těžko se nanáší v tenké rovnoměrné vrstvě a těžko se odstraňuje. Hodí se tam, kde byl předmět lakovaný původně. Odborně nanesená pryskyřice podle amerického pramene chrání až dvacet let, ale to je práce pro konzervátora.
Skladování
Pro slitiny mědi uvádějí konzervátoři jako ideál relativní vlhkost 30 % a méně a jako přijatelné rozmezí 40 až 55 %. U předmětů zasažených bronzovou nemocí se prameny liší: jeden doporučuje držet vlhkost pod 35 %, druhý pod 42 %. Kování nenechávejte v přímém styku s neošetřeným dřevem, kyselou lepenkou, gumou a čerstvě natřenými povrchy; dřevěnou polici oddělte bariérovou fólií.
Kontrola a kdy k odborníkovi
Při prohlídce hledejte světle zelené práškové skvrny, prášek nebo šupinky kolem předmětu, praskání povrchu, růžové skvrny na mosazi, praskliny, staré opravy a uvolněné nebo chybějící díly. Bronzovou nemoc, silnou decinkaci a narušenou pevnost kování svěřte konzervátorovi.
Časté chyby
Nejčastěji škodí leštění historické patiny do lesku, obchodní leštidla se čpavkem nebo kyselinou, namáčení do vody, zbytky leštidla v prohlubních a kování ponechané ve vlhku ve styku s kůží nebo gumou.
Na které zbraně se to vztahuje
Postup platí pro japonské záštity tsuba, kování fuchi a kashira, menuki a habaki, pro mosazné a bronzové záštity a hlavice evropských mečů a šavlí, kování pochev, čínské meče jian a tao s mosazným kováním a pro bronzové hroty a čepele.