Kanken Toyama
遠山寛賢
Okinawský mistr karate (1888–1966), žák Itosu Anka a zakladatel dojo Shudokan v Tokiu, který tvrdil, že karate nemá samostatné styly.
Základní informace
JaponskoBiografie
Kanken Toyama byl okinawský a japonský mistr karate, žák Itosu Anka a zakladatel dojo Shudokan v Tokiu, který tvrdil, že karate nemá styly. Narodil se roku 1888 v Shuri pod příjmením Oyadomari, podle Wikipedie 24. září 1888 ve čtvrti Gibo. Zemřel roku 1966 ve věku 78 let, Wikipedie uvádí 24. listopadu.
Podle webu Ryukyu Bugei se od mládí učil u Itarashikiho, Itosu Anka a Higaonny Kanryo, šermu holí u mistra Oshira a kata Kushanku u Chibany Chosho. Roku 1906 nastoupil na okinawskou učitelskou školu, kde učil Itosu, od roku 1908 byl tři roky jeho asistentem a roku 1911 školu absolvoval. Po přesídlení na Tchaj-wan roku 1924 se učil čínské kenpo u Chen Fojiho a Lin Xiantanga.
Roku 1931, podle Wikipedie už 20. března 1930, založil v tokijské čtvrti Asakusa dojo Shudokan. Napsal knihy o karate, mezi nimi podle Wikipedie Karate-do Taikan z roku 1959. Zastával názor, že v karate neexistují styly, a vlastní školu proto nepojmenoval. Po válce mu první okinawský guvernér udělil titul Karate-do Dai-shihan.
Kolem roku 1948 se podle Ryukyu Bugei přel s Gichinem Funakoshim o přední postavení v karate. Nástupce nejmenoval a organizace se po jeho smrti podle Wikipedie rozpadla. Mezi jeho žáky patřil Yun Kwae-byung, který pak vedl korejskou školu Kanbukan.
Mládí a začátky
Kanken Toyama se narodil roku 1888 v Shuri pod rodným příjmením Oyadomari, příjmení Toyama přijal později. Wikipedie uvádí datum 24. září 1888 a čtvrť Gibo. S tréninkem začal podle Wikipedie roku 1897 v devíti letech u Itarashikiho. Roku 1906 nastoupil na okinawskou prefekturní učitelskou školu, kde karate učil Itosu Anko a jeho pomocným instruktorem byl Kentsu Yabu.
Výcvik a učitelé
Podle webu Ryukyu Bugei se od mládí učil u Itarashikiho, Itosu Anka a Higaonny Kanryo, přesná data ale nejsou známa. Od roku 1908 byl tři roky asistentem Itosua a Yabua a roku 1911 absolvoval učitelskou školu. Šermu holí se učil u mistra Oshira a kata Kushanku u Chibany Chosho, pro kterého pracoval. Specializoval se na starou formu kata Gojushiho z tradice Kentsu Yabua.
Roku 1924 přesídlil na Tchaj-wan, kde se učil čínské kenpo u Chen Fojiho v Tchaj-peji a u Lin Xiantanga v Tchaj-čungu. Wikipedie uvádí jako další učitele Aragakiho Ankichiho a Azata Anka, tato jména jsme v jiném prameni neověřili.
Přínos a inovace
Roku 1931 se přestěhoval do Tokia a v Asakusa před základní školou Ishihama založil dojo Shudokan, Wikipedie uvádí otevření 20. března 1930. Napsal knihy Karate-do Okute Hijutsu, Karate-do Taihyokan a Karate-do Nyumon a podle Wikipedie roku 1959 Karate-do Taikan. Ve svých knihách zastával názor, že v karate neexistují styly.
Po válce mu první okinawský guvernér Shikiya Koshin udělil titul Karate-do Dai-shihan. Okinawské prefektuře podle webu Ryukyu Bugei daroval několik set knih pro školní děti.
Filozofie a principy
Podle webu Ryukyu Bugei zastával ve své knize názor, že karate nemá samostatné styly. Své karate proto nepojmenoval jako školu a k žádnému stylu se nehlásil. Vyvozujeme, že i Shudokan chápal jako místo výuky, ne jako nový styl, což odpovídá i tomu, že nejmenoval nástupce.
Legendy a doložená fakta
Kolem roku 1948 se podle webu Ryukyu Bugei přel s Gichinem Funakoshim o to, kdo je přední postavou karate, a přímí žáci Itosua prý podpořili Toyamu. Wikipedie uvádí, že mu japonská vláda dala právo udělovat stupně v kterémkoli okinawském stylu, sama to ale označuje za nepodložené.
Často se zmiňuje jeho vliv na počátky taekwonda prostřednictvím korejských žáků. Tvrzení stojí na dvou knihách, z nichž jednu napsal zakladatel jedné z korejských škol, a nezávisle doložené není. Prameny se liší i v roce založení Shudokanu (1930 a 1931) a jmenování asistentem na učitelské škole (1907 a 1908).
Odkaz
Zemřel roku 1966 ve věku 78 let, Wikipedie uvádí 24. listopadu v Shuri. Nástupce nejmenoval a organizace se podle Wikipedie po jeho smrti rozpadla. Jeho žák Yun Kwae-byung později vedl korejskou školu Kanbukan a Kinjo Hiroshi byl místopředsedou Shudokanu a pak sdružení Zen Nihon Karate-do Renmei Renbukai. Christian Bellina o něm vydal knihu Toyama Kanken: The Heritage of Shudokan.