Jon Bluming

Základní informace

Datum narození6. 2. 1933

Datum úmrtí17. 12. 2018

Země původuNizozemsko

PovoláníHerec

Biografie

Jon Bluming, vlastním jménem Johannes Cornelius Bluming, byl nizozemský judista a karatista, průkopník Kyokushinu v Evropě. Narodil se 6. února 1933 v Amsterdamu a zemřel 17. prosince 2018 v De Bilt.

Ve třinácti letech začal s boxem a podle anglické Wikipedie roku 1949 nastoupil k námořní pěchotě, s níž bojoval v Koreji. Judo se začal učit v Amsterdamu, jako prvního učitele sám jmenuje Schutteho. Od února 1959 do listopadu 1961 trénoval v Japonsku judo, iaido, jojutsu a karate. V karate začínal Shotokanem a pak přešel ke Kyokushinu Masutatsu Oyamy.

Roku 1956 vedl jako trenér nizozemský národní tým juda, který podle Wikipedie vyhrál mistrovství Evropy. Dne 2. ledna 1962 založil z Oyamova pověření Netherlands Karate Association. Roku 1965 mu Oyama jako prvnímu nejaponskému praktikantovi udělil 6. dan, podle Wikipedie šlo o kontroverzní rozhodnutí. Později se od Oyamovy organizace oddělil a v roce 1999 se uváděl jako prezident Kyokushin Budo Kai.

K jeho žákům patřili podle Wikipedie Wim Ruska, Chris Dolman, Jan Kallenbach, Semmy Schilt a Gilbert Yvel. V letech 1966 až 1990 hrál v patnácti filmech a produkcích. Řadu údajů o jeho výkonech známe jen z Wikipedie a z jeho vlastních textů. Citát Jona Bluminga s doloženým původem jsme nenašli.

Mládí a začátky

Jon Bluming se narodil 6. února 1933 v Amsterdamu jako Johannes Cornelius Bluming. S boxem začal ve třinácti letech. Podle anglické Wikipedie nastoupil v červenci 1949 k námořní pěchotě a roku 1950 byl vyslán do Koreje, kde byl dvakrát raněn. V březnu 1953 viděl v tokijském Kodokanu ukázku Kyuza Mifuneho. Další údaje o jeho dětství jsme v nezávislém prameni nenašli.

Výcvik a učitelé

Judo se začal učit v Amsterdamu v klubu Tung-Yang. Sám v textu z roku 1999 jmenuje jako prvního učitele Schutteho, anglická Wikipedie uvádí i Eddyho Roostermana. Od února 1959 do listopadu 1961 trénoval v Japonsku judo, iaido, jojutsu a karate. V Kodokanu se podle Wikipedie učil u Toshira Daiga, Yoshimiho Osawy a Kazua Ita a boj na zemi u Yaichihyoea Kanemitsua. Podle vlastního tvrzení v prosinci 1959 jako první Evropan trénoval v ústředním dojo Korejské judo asociace v Soulu a získal tam 4. dan. Karate se učil u Takajiho Shimizua a Ichitara Kurody, začínal Shotokanem a přešel ke Kyokushinu.

Přínos a inovace

Roku 1956 vedl jako trenér nizozemský národní tým juda, který podle anglické Wikipedie vyhrál mistrovství Evropy. Roku 1961 mu nizozemský svaz zakázal start na mistrovství světa v judu v Paříži. Dne 2. ledna 1962 založil z pověření Masutatsu Oyamy Netherlands Karate Association. Koncem sedmdesátých let předal její vedení žákům a podle Wikipedie roku 1980 opustil Oyamovu organizaci IKO a založil Budo Kai Kan, od roku 1996 International Budokai Kan. V roce 1999 se sám uváděl jako prezident a technický ředitel Kyokushin Budo Kai.

Legendy a doložená fakta

Řada údajů o jeho výkonech pochází z Wikipedie a z jeho vlastních textů. Tvrzení, že roku 1957 v Ermelu porazil 75 judistů za 26 minut a dostal za to od Tokia Hirana 3. dan, se nám nezávislým dobovým pramenem potvrdit nepodařilo. Zápas s Korejcem Kwan Mo Gunem popisuje Wikipedie jako výzvu, kterou přijal od Oyamy, bez data. Stupně se v pramenech liší. Wikipedie uvádí 6. dan Kyokushinu roku 1965, 9. dan roku 1989 a 10. dan od Kenjiho Kurosakiho roku 1994, Patrick Skerry na fóru Martialtalk rozebírá nejasný původ jeho vysokých danů v judu. Sám v roce 1999 uváděl, že má tři vyznamenání Purple Heart, jiný pramen to nepotvrzuje.

Odkaz

K jeho žákům patřili podle anglické Wikipedie Wim Ruska, Chris Dolman, Otti Roethof, Jan Kallenbach, Thom Harinck, Semmy Schilt a Gilbert Yvel. Wikipedie mu připisuje i základy, na nichž v posilovnách jako Mejiro Gym a Chakuriki Gym vyrostl nizozemský kickbox. V letech 1966 až 1990 hrál v patnácti filmech a produkcích. Zemřel 17. prosince 2018 v De Bilt ve věku 85 let.

Učitelé, žáci a rodina

Propojená bojová umění

Stupně a tituly

• 6. danKyokushin · 1965
• 10. danHapkido
• 9. danJudo