Hélio Gracie

Brazilský mistr (1913–2009), spoluzakladatel brazilského jiu-jitsu, který upravil techniky jiu-jitsu tak, aby rozhodovala páka a pozice místo síly.

Základní informace

Datum narození1. 10. 1913

Datum úmrtí29. 1. 2009

Země původuBrazílie

Také známý jakoCaxinguelê, O Caçula

Biografie

Hélio Gracie byl spoluzakladatel brazilského jiu-jitsu (BJJ), které vytvořil s bratry Carlosem, Oswaldem, Gastãem ml. a Georgem. Narodil se 1. října 1913 v Belému a zemřel 29. ledna 2009 v Petrópolis ve státě Rio de Janeiro ve věku 95 let.

Jako dítě byl fyzicky slabý a jiu-jitsu se učil pozorováním tréninků staršího bratra Carlose. Podle syna Roriona poprvé učil v 16 letech, když zaskočil za Carlose v Gracie Academy v Rio de Janeiru, sám Hélio ale v rozhovoru roku 2000 uvedl, že Carlosovy hodiny začal sledovat až ve dvaceti. Techniky, které Carlos převzal z okruhu Mitsuya Maedy, upravil metodou pokusu a omylu tak, aby rozhodovala páka a pozice místo síly a menší cvičenec mohl porazit většího.

Wikipedie uvádí bilanci 9 výher, 2 proher a 8 remíz, její vlastní tabulka ale dává i jiná čísla. Dne 23. října 1951 (některé prameny uvádějí 22. října) prohrál ve druhém kole s Masahikem Kimurou pákou gyaku-ude-garami, zvanou Kimura lock. Dne 24. května 1955 prohrál s Valdemarem Santanou po zápase trvajícím 3 hodiny 40 až 45 minut. Jeho stupeň v judu je sporný: podle Kimury měl v roce 1951 6. dan, podle Kodokanu jen 3. dan. Mezi jeho žáky patřili synové Rorion, Relson, Rickson, Royler a Royce Gracie.

Uvádí se, že držel 10. stupeň červeného pásu v BJJ, datum udělení jsme ale nenašli. Časopis Black Belt ho podle Wikipedie v roce 1997 vyhlásil Mužem roku a v roce 2001 byl uveden do síně slávy Martial Arts History Museum. Byl členem hnutí brazilského integralismu. Podle Wikipedie se roku 1932 s bratry Carlosem a Georgem podílel na napadení Manoela Rufina dos Santose, odsouzen byl ke 2,5 roku, ale díky vazbám na prezidenta Getúlia Vargase dostal milost. Trénoval ještě 10 dní před smrtí.

Mládí a začátky

Hélio Gracie se narodil 1. října 1913 v Belému ve státě Pará jako nejmladší ze synů Gastãa Gracieho. Po bankrotu se rodina podle BJJ Heroes roku 1921 přestěhovala do Rio de Janeira. Jako dítě trpěl podle akademického článku Oliveiry a Pontese z roku 2013 častými mdlobami a lékař mu zakázal fyzickou námahu, proto se jiu-jitsu učil hlavně pozorováním lekcí bratra Carlose. Měřil asi 175 centimetrů a vážil kolem šedesáti kilogramů.

Kdy začal učit, se v pramenech liší. Syn Rorion vypráví, že v šestnácti letech zaskočil za nepřítomného Carlose a žák, bankéř Mario Brant, pak chtěl pokračovat u něj. Sám Hélio v rozhovoru z dubna 2000 uvedl, že Carlosovy hodiny začal sledovat ve dvaceti letech a teorii znal asi po osmnácti měsících.

Výcvik a učitelé

Hélio nebyl žákem Mitsuya Maedy. Jeho bratr Carlos se od roku 1917 v Belému učil jiu-jitsu, podle rodinné tradice u Maedy, podle badatele Sonnyho Browna u Maedova žáka Jacyntha Ferra, a pak ho učil příbuzné. Hélio byl kvůli slabé konstituci vyřazen z volného sparingu, studoval techniku z boku a podle BJJ Heroes tajně sparoval s bratry, dokud ho Carlos nezařadil do pravidelných hodin. Podle Wikipedie se učil i zápas catch u Orlanda Dudú da Silvy, kterého v únoru 1935 porazil.

Stupně jsou sporné. V judu ho Kimura považoval za 6. dan, Kodokan podle Roberta Hilla evidoval 3. dan a podle časopisu Graciemag mu japonská delegace později udělila 4. dan. V BJJ se uvádí 10. stupeň červeného pásu, datum udělení ale žádný pramen neuvádí.

Přínos a inovace

Podle syna Roriona Hélio techniky nevymyslel, ale japonské jiu-jitsu upravil metodou pokusu a omylu tak, aby ho zvládli i slabší lidé. Po jeho nástupu do výuky Carlos přestal učit a věnoval se dietě a vedení bratrů. Bratři vyzývali soupeře v novinách a na plakátech a získávali tak zápasníky i žáky pro akademii na Avenida Rio Branco, která měla podle akademického článku asi šest set žáků.

Roku 1950 uspořádal s Carlosovou pomocí první Campeonato Carioca, mistrovství státu Rio de Janeiro, které vyhrál Carlson Gracie. V polovině osmdesátých let vznikla s Ricksonem akademie Gracie Humaitá. Podle Wikipedie vyšla roku 2006 kniha Gracie Jiu-Jitsu: The Master Text, kterou napsal s Thomasem De Sotem.

Filozofie a principy

Hélio podle rozhovoru z dubna 2000 tvrdil, že jeho jiu-jitsu není určeno pro soutěže, ale pro osobní jistotu, a kritizoval časové limity a bodování v pravidlech. Syn Rorion vzpomíná, že Hélio před smrtí zdůrazňoval, aby se student nejprve naučil nenechat se zaskočit na ulici a teprve potom se připravoval na turnaje. Graciemag cituje jeho poznámku k vítězným oslavám bojovníků UFC na plotě, zda snad čekali, že prohrají.

Legendy a doložená fakta

Rozšířená představa, že brazilské jiu-jitsu vynalezl Hélio sám, neodpovídá pramenům. Základ přinesl do rodiny Carlos z okruhu Mitsuya Maedy a Hélio byl podle vlastního syna Roriona ten, kdo techniky dotáhl, ne vymyslel.

O zápase s Kimurou z 23. října 1951 kolují dvě verze. Kimura ve své autobiografii píše, že Héliovi zlomil ruku, Graciemag, časopis spojený s rodinou Gracie, to s odkazem na dobové zprávy popírá. Zápas skončil ve druhém kole pákou gyaku-ude-garami, kdy Carlos hodil ručník a Hélio se sám nevzdal. Zápas s bývalým žákem Valdemarem Santanou 24. května 1955 trval podle různých pramenů 3 hodiny 40 až 45 minut.

Bilance 9 výher, 2 proher a 8 remíz, která se často uvádí, je nejistá, protože i Wikipedie ve stejném článku uvádí jiná čísla. Zápas s Fredem Ebertem z roku 1932 bývá označován za vale tudo, podle Wikipedie šlo o zápas v grapplingu, který policie po hodině a čtyřiceti minutách zastavila.

Odkaz

Po roce 1955 se věnoval výuce svých synů a synovců, mezi nimi Roriona, Relsona, Ricksona, Roylera a Royce i Carlosových synů Carlsona, Rollse a Carlinhose. Rorion přenesl Gracie jiu-jitsu do Spojených států a Royce ho zviditelnil vítězstvími v UFC. Gracie Humaitá dodnes pokračuje v Riu, od roku 2010 pod vedením Rolkera Gracieho.

Hélio zemřel 29. ledna 2009 v Itaipavě u Petrópolis ve věku 95 let a podle Wikipedie učil ještě deset dní předtím. Časopis Black Belt ho roku 1997 podle Wikipedie jmenoval Mužem roku a roku 2001 byl uveden do síně slávy Martial Arts History Museum.