Negishi-ryu Shurikenjutsu
根岸流手裏剣術Poslední dochovaná japonská škola, pro kterou je vrhání čepelí hlavní náplní. Hřebíkovitý bó šuriken se vrhá přímým letem bez rotace.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Negishi-ryu Shurikenjutsu
O bojovém umění Negishi-ryu Shurikenjutsu
Negiši-rjú je japonská škola vrhání čepelí a podle pramenů poslední dochovaná škola, které je šurikendžucu hlavní náplní, ne doplňkem. Založil ji Negiši Šorei v polovině padesátých let devatenáctého století. Nevyšel z ničeho: cvičil ganricu-rjú, nejstarší doloženou školu vrhání čepelí s počátkem kolem roku 1625, a její techniku upravil. Zvětšil tělo čepele, aby měla větší hmotnost a průraznost, osmihrannou hlavici ale ponechal. Pracuje se s takzvaným bó šuriken, tedy s čepelí podobnou hřebíku, nikoli s hvězdicí, kterou si s Japonskem spojuje film. Vrhá se metodou džiki daho, přímým letem bez rotace, ze vzdálenosti zhruba dvou až dvanácti metrů. V tom je celá obtíž oboru: čepel bez rotace musí dopadnout hrotem napřed, a protože se počet otáček nedá vyvážit, mění se s každou vzdáleností způsob uchopení i vypuštění. Linie vedla od zakladatele přes Tonegawu Magoroku, Naruseho Kandžiho, Maedu Isamua, Saitóa Satošiho a Tomabečiho Jošimiho k Hajasakovi Jošifumimu. Naruse Kandži, třetí v pořadí, navíc obnovil širai-rjú a předával je jako součást negiši-rjú; není proto dnes samostatnou linií, ale vnitřní tradicí této školy. Vrhání čepelí bylo v období Edo výsadou pokročilých, kteří už zvládli hlavní osnovu své školy.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.