Wuxingquan

Základní informace

O katě

Wuxingquan, pět pěstí, není jedna dlouhá sestava, ale pět krátkých forem, z nichž každá opakuje jediný způsob výpadu. Podle anglické Wikipedie se cvičí čtyři až pět výpadů vpřed, obrat a znovu výpady; zacvičí-li se takto všech pět pěstí za sebou, říká se tomu wuxing. Pět pěstí má podle téhož pramene společně prozkoumat všechny užitečné způsoby, jak postupovat vpřed po přímce. Většina škol je učí dřív než dvanáct zvířecích tvarů, protože jsou kratší a snáz se naučí, i když zvládnout je nakonec bývá těžší. Každou z nich lze cvičit i jako stoj zhan zhuang. Bengquan, nejpřímočařejší z pěti, se provádí buď jako chycení a rána, nebo jako dvě rány pěstí; sílu žene zadní noha přes trup do paže a třetí, dotahovací krok připraví tělo na další ránu. Škola Yizong (yizongtw.com) vykládá tradiční pořadí piquan, zuanquan, bengquan, paoquan, hengquan jako postup od větších pohybů ke kompaktnějším a zdůrazňuje, že pět pěstí nejsou techniky pro boj, ale tréninkové metody. Zuanquan podle ní vede sílu stoupající spirálou zespodu na středovou linii, hengquan napříč středovou linií otočením pasu.

Kata v jednotlivých stylech

Význam názvu

Pět pěstí nese jména pěti klasických čínských prvků; anglická Wikipedie ale upozorňuje, že názvy doslova neodpovídají kosmologickým pojmům a prvky jen obrazně označují pět stavů boje. Piquan (劈, sek) patří kovu a sekne jako sekera dolů a přes, zuanquan (鑽, vrtání) vodě a vrtá šikmo vpřed, bengquan (崩) dřevu a letí přímo vpřed jako šíp, paoquan (炮, dělo) ohni a vybuchne ven jako dělová koule a zároveň kryje, hengquan (橫, napříč) zemi a s přetočením přetíná linii soupeřova výpadu. Čínská Wikipedie uvádí i jméno muquan, „mateřská pěst“: podle knihy Jiang Rongqiaa Xingyi muquan z roku 1929 je pět pěstí základem všech ostatních tvarů. Některé školy spojují prvky s orgány čínské medicíny (10000victories.com: kov s plícemi, voda s ledvinami, dřevo s játry, oheň se srdcem, země se slezinou), škola Yizong takové výklady odmítá jako zastírání mechaniky pohybu.

Autor a historie

Moderní xingyiquan vytvořil Li Luoneng (1807–1888) z provincie Hebei, který se v Shanxi učil stylu xinyi u rodu Dai a umění pak přepracoval. Odkud pochází samotných pět pěstí, se nám jednoznačně doložit nepodařilo: čínská Wikipedie v přehledu stylů uvádí, že je vytvořil už rod Dai ze Shanxi, její samostatné heslo o pěti pěstech naopak tvrdí, že xinyiquan je neobsahoval. Podle čínské Wikipedie se v době Li Luonenga a jeho žáka Guo Yunshena cvičilo jen pět pěstí, spojovací forma a dvanáct tvarů. Guo Yunshen, proslulý právě bengquanem, podle téhož pramene upravil postoje pěti pěstí a vytvořil bengquan s půlkrokem (banbu bengquan); anglická Wikipedie o něm cituje rčení, že s ním mohl bojovat s kýmkoli pod nebesy a nenašel soupeře.

Rozdíly mezi styly

V xinyi liuhequanu z Henanu pět pěstí podle anglické Wikipedie nenajdeme, i když podobné pohyby a metody v jeho osnovách jsou; jádrem jsou tam čtyři kladiva (si ba chui) a deset velkých tvarů. Linie Jia Dajuna podle čínské Wikipedie cvičí piquan a bengquan stejně jako rod Dai, zuanquan, paoquan a hengquan se ale blíží pojetí Li Luonenga. Yiquan pět pěstí i dvanáct zvířat zhustil do cviků shi li, které je v něm nahradily. Větve xingyiquanu z Hebei i ze Shanxi vedou vedle pěti pěstí samostatnou spojovací sestavu wuxing lianhuanquan (五行連環拳); s ní se pět pěstí nemá zaměňovat.