Tsuken Akachu no Eku De

Základní informace

O katě

Tsuken Akachu no Eku De je kata s eku, okinawským veslem, které si kobudo osvojilo jako zbraň. Frederick Lohse ji v článku o Matayoshi Kobudu (Meibukan Magazine, 2007) uvádí jako jedinou katu této školy pro eku. Za její poznávací znamení považuje hod písku: cvičenec nabere listem vesla písek a vymrští ho soupeři do očí. Rodina Matayoshi ji podle Lohseho pokládá za dobrou ukázku rodinných technik. Matayoshi Shinchin v ní prý vynikal nejvíc a eku bylo jeho nejoblíbenější zbraní. Jeho syn Matayoshi Shinko, narozený roku 1888 v Naze, se ji naučil jako chlapec od otce a od děda Shintokua; znalost vesla později prohloubil u otcova přítele Ageny Chokuba. Shinkův syn Matayoshi Shinpo ji měl za svou nejmilejší formu a na ukázkách ji předváděl nejčastěji. Kata je zapsána i v oficiálním seznamu kobudo kat WUKF, a to pod jménem Tsukenakachu no Ekubo. Počet pohybů ani výkřiků kiai se nám v pramenech doložit nepodařilo.

Kata v jednotlivých stylech

Význam názvu

Lohse jméno vykládá jako techniky eku rudého muže z Tsukenu. Tsuken je malý ostrov, dnes součást města Uruma; v okinawském čtení Chikin, odtud zápis Chikin Akachu no Eku Di, který používá anglická Wikipedie. Proč „rudý muž“, se prameny rozcházejí. Podle Lohseho šlo o rybáře jménem Azato, kterému přezdívali Akachu, protože měl tvář spálenou od slunce. Christian Faurillon (karatehistorique) převypráví ostrovní pověst podle obrázkové knihy Gimy Hiroshiho (2013) jinak: mladík Asato tvrdil před králem, že ho boji s holí naučil rudý nadpřirozený muž, aby neprozradil skutečného mistra, kterého král kdysi odsoudil k smrti.

Autor a historie

Podle Lohseho se Azato naučil techniky boje s holí bo od vyhnaného válečníka Tsuken Oyakaty Seisokua a teprve z nich odvodil práci s veslem. Faurillon klade Tsuken Oyakatův odchod na ostrov Tsuken kolem roku 1625; zdroj tohoto data sám označuje za neověřitelný. Do Matayoshi Kobuda se techniky eku podle Lohseho dostaly dvěma cestami: rodinnou tradicí a přes Agenu Chokuba, známého též jako Gushikawa Tigaguwa, od něhož se Matayoshi Shinko učil také sai a kamu.

Rozdíly mezi styly

S veslem z Tsukenu se cvičí i Chikin Sunakake no Eku, jejíž jméno odkazuje k házení písku. Oficiální seznam WUKF ji vede jako samostatnou položku (Chikin Sunakake, též Tsukensunakake no Ekkubo) vedle Tsukenakachu no Ekubo. Brazilská skupina Ryukyu Kobudo Hozon Yoshukan ji řadí do linie Yabiku Moden, nikoli k Matayoshi. Faurillon obě formy uvádí mezi technikami eku z Tsukenu. Zda jde o dvě verze jedné katy, nebo o samostatné formy se společným kořenem, se nám v pramenech doložit nepodařilo.

Soutěžní zařazení

• WUKF (Světová unie federací karatedo) – Okinawské Kobudo — Oficiální seznam kat ↗