Seitei Iai
制定居合 · Seitei iai
Doslova: „standardní iai“
Výslovnost: [sejtej iaj]
Další názvy: Zen Nippon Kendo Renmei Iai, Zen Ken Ren Iai, Zenkenren Iai, Seitei-gata, ZNKR Iai
Dvanáct standardních forem iaida, které Všejaponská federace kenda zavedla v roce 1969 a do roku 2000 doplnila. Slouží jako základ zkoušek i soutěží.
Základní informace
O katě
Seitei Iai, oficiálně Zen Nippon Kendo Renmei Iai, je soubor dvanácti forem, v nichž cvičenec tasí meč a seká proti představenému soupeři. Všejaponská federace kenda je podle anglické Wikipedie používá jako měřítko pro zkoušky na stupně i pro soutěže shiai. Japonská Wikipedie dodává, že se v dojo federace cvičí souběžně se staršími školami koryu. Tři úvodní formy Mae, Ushiro a Ukenagashi začínají v sedu seiza, čtvrtá Tsuka-ate v polokleku iai hiza a zbylých osm – Kesagiri, Morote-zuki, Sanpogiri, Ganmen-ate, Soete-zuki, Shihogiri, Sogiri a Nukiuchi – se cvičí vestoje. Každá forma podle učebnice federace v anglickém překladu Roberta D. Strouda prochází stejnými fázemi: tasení nukitsuke (v poslední formě nukiuchi), seky nebo údery, setřesení krve chiburi a zasunutí meče do pochvy noto. Učebnice jako obecné pravidlo radí začít každou formu při třetím nádechu a pokud možno ji dokončit na jeden dech. Pohled popisuje jako enzan no metsuke s přivřenýma očima (hangan).
Význam názvu
Oficiální název zní Zen Nippon Kendo Renmei Iai (全日本剣道連盟居合), zkráceně Zen Ken Ren Iai (全剣連居合). Běžně se říká seitei nebo seitei-gata, což anglická Wikipedie vykládá jako standardní formy tasení meče; japonská Wikipedie uvádí i zápis 制定居合. Soubor je třeba odlišit od Toho, pěti forem, které má Všejaponská federace iaido (Zen Nihon Iaido Renmei) převzaté z pěti hlavních škol.
Autor a historie
Všejaponská federace kenda vznikla roku 1952 a její odborná komise podle anglické Wikipedie vybrala prvky z hlavních škol meče Muso Jikiden Eishin-ryu, Muso Shinden-ryu a Hoki-ryu. Japonská Wikipedie jmenuje jen první dvě a uvádí, že z nich vychází i etiketa s mečem na začátku a na konci cvičení. V roce 1969 federace zavedla sedm forem. Tři další, Ganmen-ate, Soete-zuki a Shihogiri, přibyly podle revizní historie učebnice federace 21. března 1980 s platností od 1. dubna téhož roku; anglická Wikipedie uvádí rok 1981. Japonská Wikipedie píše, že se tím počet po vzoru Nihon Kendo Kata ustálil na deseti. Poslední dvě formy, Sogiri a Nukiuchi, přibyly 2. listopadu 2000 s platností od 1. dubna 2001. Učebnice mezi tím zaznamenává revize z let 1976, 1988 a 2006.
Bunkai – aplikace
Učebnice federace u každé formy popisuje představenou situaci. V Mae cvičenec protivníka před sebou rozsekne shora sekem makko kara no kiri oroshi, v Ushiro totéž proti soupeři za zády. V Ukenagashi odvede úder částí čepele zvanou shinogi, v Tsuka-ate udeří hlavicí rukojeti (tsuka gashira) do místa suigetsu na soupeři vpředu. V Kesagiri seká šikmo zdola nahoru, zatímco soupeř napřahuje meč. V Sanpogiri čelí třem protivníkům vpředu, vpravo a vlevo, v Shihogiri čtyřem. V Ganmen-ate udeří rukojetí do obličeje, v Soete-zuki bodne do břicha s podpírající rukou a v Nukiuchi reaguje na soupeře stojícího naproti, který náhle seká.
Časté chyby
Učebnice federace varuje, aby cvičenec po zasunutí meče za pás obi s ním nepohyboval sem a tam ani neotáčel rukojetí.
Klíčový tip
Podle učebnice federace se rukojeť drží, jako by cvičenec zlehka svíral slepičí vejce.