Meyerův čtverec

Základní informace

O katě

V desáté kapitole knihy o dlouhém meči, nadepsané Wie man nach den vier Blössen fechten sol, popisuje Joachim Meyer řadu čtyř seků na čtyři odkrytí soupeře. V Zufechten šermíř vyšvihne čepel zprava před soupeřovým obličejem jednou až třikrát a skončí v Lang ort. Pak seká první zprava na levé ucho, druhý zdola šikmo na pravou paži se záštitou vysoko nad hlavou, třetí zprava na levé dolní odkrytí a čtvrtý šikmo (schlims) na pravé ucho; nakonec Zwirch a odstoupit. Všechny čtyři seky mají proběhnout rychle, od jednoho odkrytí k druhému i s kroky. Aby byl cvičenec zběhlejší, má první sek střídat. Pořadí ukazuje malý obrázek (Figürlein) vedle textu: nejprve krajní číslice, pak druhé, třetí a nakonec vnitřní. Sean Franklin (Sword STEM) z něj čte vzorec šestnácti seků. Vše se cvičí dlouhým ostřím, pak polovičním a nakonec plochou čepele. Jméno Meyerův čtverec je moderní: podle Franklina Meyer obrázek ani cvičení nepojmenoval a Keith Farrell mluví o cvičení čtyř odkrytí. Pevnou sestavu jsme v pramenech nenašli; Meyer píše o cvičení, jímž se šermíř učí vést seky ke všem čtyřem odkrytím.

Kata v jednotlivých stylech

Význam názvu

Čtyři odkrytí (vier Blössen) vycházejí z Meyerova dělení člověka na čtyři čtvrtiny – horní, dolní, pravou a levou (Ober, Under, Recht, Linck). Ve třetí kapitole knihy o dlouhém meči k nim Meyer přiřazuje i čtyři hlavní střehy, z nichž ostatní vycházejí: Ochs, Pflug, Tag a Olber. Sean Franklin v rozboru obrázku nazývá každou čtveřici seků rámcem: v každém rámci jsou všechny čtyři seky, žádný rámec se neopakuje a dva seky vždy vedou po téže čáře tam a zpět. Ze 24 možných pořadí čtyř seků podle něj Meyer uvádí jen čtyři. Názvy rámec a dvojice si Franklin výslovně zavedl sám, u Meyera nejsou.

Autor a historie

Meyer knihu Gründtliche Beschreibung, der freyen Ritterlichen unnd Adelichen kunst des Fechtens dokončil podle Wiktenaueru 24. 2. 1570 a věnoval ji Johannu Casimirovi, falckraběti ze Simmernu; ilustrace vznikly v dílně Hanse Christoffa Stimmera. Anglická Wikipedie uvádí, že ji ve Štrasburku vytiskl Thiebolt Berger a že roku 1600 ji Meyerova vdova vydala znovu v Augsburgu. Keith Farrell v roce 2017 psal, že cvičení i obrázek se v dnešní komunitě dlouhého meče velmi rozšířily. Nákres, který se dnes mezi kluby šíří, je podle něj moderní překreslení, jež komunitě poskytl Ilkka Hartikainen.

Bunkai – aplikace

Po secích následuje podle Meyera druhá hlavní část: umět čtyři odkrytí proti takovým sekům chránit, buď zachycením čepelí, nebo – což je lepší – protiseky. Třetí část nazývá Practick: když šermíř vidí, že sek na jednom místě nevyjde, stáhne ho dřív, než dopadne, nebo ho nechá přeletět a vede ho na jiné odkrytí, dokud nezasáhne. Meyer to ukazuje přímo na této řadě: první a druhý sek nechat tvrdě dopadnout, třetí jedním švihem stáhnout, aby čtvrtý dopadl rychleji; nebo po zásahu prvního stáhnout druhý i třetí a zasáhnout čtvrtým. Prvním a druhým lze také jen hrozit a sek vést na nejbližší další odkrytí.