Katame-no-Kata

Základní informace

O katě

Katame no kata je párová kata juda, v níž tori předvádí na partnerovi uke patnáct technik boje na zemi. Kodokan je dělí do tří skupin po pěti: držení (osaekomi waza) Kesa Gatame, Kata Gatame, Kami Shiho Gatame, Yoko Shiho Gatame a Kuzure Kami Shiho Gatame, škrcení (shime waza) Kata Juji Jime, Hadaka Jime, Okuri Eri Jime, Kataha Jime a Gyaku Juji Jime a páky (kansetsu waza) Ude Garami, Ude Hishigi Juji Gatame, Ude Hishigi Ude Gatame, Ude Hishigi Hiza Gatame a Ashi Garami. Tori se k uke přibližuje v kleku kyoshi ze vzdálenosti toma, asi 1,2 metru, na chikama, asi 30 centimetrů. Podle kritérií IJF končí každá technika až návratem do kyoshi. Při každém držení uke třikrát zkouší uniknout a tori musí na každý pokus navázat logickou reakcí; u škrcení a pák je pokus o únik jen jeden. Poslední technika, Ashi Garami, jako jediná začíná ve stoje: tori zkusí Tomoe Nage, uke se ubrání krokem vpřed a tori mu zapáčí koleno. Podle Bradice a Callana (sborník EJU, 2016) jde o páku, kterou dnešní soutěžní zápas zakazuje. Kodokan katu vyžaduje ke zkoušce na 3. dan.

Kata v jednotlivých stylech

Význam názvu

Anglická Wikipedie překládá jméno 固の形 jako Forms of grappling, tedy formy chvatů, a katu popisuje jako ukázku pojmů katame waza (固技), technik boje na zemi. Kodokan uvádí, že se z ní judista učí principům a použití správného držení, odpovědí na něj, škrcení a páčení kloubů.

Autor a historie

Podle Kodokanu kata vznikla spolu s Nage no kata kolem let Meiji 17 až 18, tedy v letech 1884 až 1885, a měla prý zpočátku deset technik, později patnáct. Anglická Wikipedie uvádí vznik v Kodokanu v letech 1884 až 1887 a za autora Jigora Kana. Bradic a Callan (2016) s odkazem na Bennetta (2009) píší, že Kano roku 1906 předložil Butokukai patnáct technik této katy, které po drobných úpravách přijala; na jiném místě téhož textu však stojí, že deset technik měla až do roku 1915. Kdy přesně přibylo pět technik, se nám z pramenů nepodařilo jednoznačně určit.

Bunkai – aplikace

Bradic a Callan (sborník EJU, 2016) rozebírají první skupinu jako nácvik akce a reakce: pět držení, patnáct únikových pokusů uke a patnáct odpovědí toriho dává dohromady 35 technických prvků. U Kesa Gatame podle nich uke nejdřív chytí toriho za ruku a zkusí se přetočit, pak vsune koleno mezi toriho a žíněnku a nakonec zkouší únik mostem; tori na každý pokus odpovídá změnou pozice.

Na soutěži

IJF řadí Katame no kata mezi pět oficiálních kat svých soutěží spolu s Nage no kata, Ju no kata, Kime no kata a Kodokan Goshin Jutsu. Na tatami hodnotí pět rozhodčích, každá technika dostane 1 až 10 bodů. Technika provedená mimo pořadí se počítá jako zapomenutá: dostane nulu a celkový součet dvojice se jednou dělí dvěma. Na konci katy ustoupí tori o dva kroky a uke o jeden, oba si v kleku kyoshi upraví judogi, vstanou, udělají krok vzad a ukloní se. Výchozí místo katy podle kritérií IJF volí uke.

Soutěžní zařazení

• Judo IJF (Mezinárodní judistická federace) – Judo — Oficiální seznam kat ↗

Ve zkušebních řádech

• Řád IJF (mistrovské stupně dan): 2. dan