Bojový Hopak
Бойовий гопакUkrajinský bojový systém, který od roku 1985 ve Lvově rozvíjí Volodymyr Pylat. Podle pramenů vychází z kozáckých tradic a lidových tanců a je rekonstruovaný.
Základní informace
UkrajinaCharakter a původ
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Bojový Hopak
O bojovém umění Bojový Hopak
Bojový hopak je ukrajinský bojový systém, který podle Cynarského (2023) rozvíjí Volodymyr Pylat od roku 1985 na základě kozáckých tradic a vlastní zkušenosti. Prytula a Konoch (2022) uvádějí, že Pylat v roce 1985 otevřel ve Lvově první experimentální školu, Tverdochlib (2018) klade otevření školy do roku 1987. Podle Tverdochlib systém na konci dvacátého století rekonstruoval mistr východních bojových umění Pylat a opřel ho o kozácká bojová umění, sebeobranné chvaty haličských rolníků a lidové tance hopak, metelycja, arkan, kozačok a povzunec. Pivtorak (2016) píše, že tradice se údajně odvozuje od bojového umění záporožských kozáků, které se ztratilo za sovětské éry. Morozov (2018) uvádí, že technika byla rekonstruována podle analogie s východními bojovými uměními, a UNESCO ICM (2020) řadí bojový hopak mezi umění vytvořená, nikoli vyvinutá. Kozácký původ Pylatovy rodiny uvádí škola na svém webu a Wikipedie, Cynarski (2023) podle rozhovoru s Pylatem jmenuje děda Andreje Gideje, osobního strážce císaře Františka Josefa. Státní rejstřík uznaných sportů vede v oddílu národních sportů pod číslem III.002 sport rukopaš hopak, samotný název bojový hopak v rejstříku není. Rukopaš hopak má vlastní Federaci rukopaše hopak Ukrajiny. Tverdochlib (2018) popisuje sedm stupňů mistrovství od žovťaku po volchva.
Historie
Cynarski (2023) podle rozhovoru s Pylatem uvádí, že Volodymyr Pylat se narodil v roce 1955 a žije ve Lvově, kde jeho předkové žili po několik generací. Bojová umění podle něj trénoval od roku 1968, kdy byla v SSSR nelegální, a cvičil gymnastiku, box, boj s nožem a karate kjokušin a gódžú rjú. Za sovětských časů cestoval na Kubáň, do Oděsy, Sum a Minsku poznávat kozácké tradice. Podle téhož zdroje bránila KGB od roku 1986 výuce, mimo jiné žhářstvím v bytě s výukovými materiály. Prodanjuk a Filinová (2024) uvádějí, že v roce 1990 založil Pylat s přáteli ve Lvově folklorně uměleckou asociaci Halycka Sič a v roce 1991 vydal s Je. Prystupou knihu, která poprvé shrnula techniku bojového hopaku. V roce 1997 podle nich vznikla Centrální škola bojového hopaku a v prosinci 2001 ministerstvo spravedlnosti zaregistrovalo Mezinárodní federaci bojového hopaku, jejímž prezidentem byl podle Cynarského Pylat. Vláda Ukrajiny jmenovala bojový hopak mezi příklady k zákonu o národních sportech, který parlament přijal 25. května 2017.
Čím se liší
Encyklopedie moderní Ukrajiny (2006) uvádí, že tanec hopak vznikl v polovině sedmnáctého století na Záporožské Siči jako hromadný mužský tanec kozáků se soutěží v sólových virtuózních výstupech, a jeho název odvozuje od výkřiku hop. Podle Prodanjuka a Filinové (2024) rozvinul jevištní hopak choreograf Virskyj od roku 1937 jako scénické umění, kdežto Pylat z tance od roku 1985 vyčleňoval bojové prvky. Morozov (2018) navrhuje chápat bojový hopak nejen jako bojové umění, ale i jako současný sport nebo možný lidový jevištní tanec. Pravidla kozáckého dvoboje schválená ministerstvem 3. 3. 2026 obsahují disciplíny odnotan, tan-dvobij, borňa, zabava a herc jako bojový hopak, kozácký dvoboj je však samostatně uznaný sport (III.001) se Světovou federací kozáckého dvoboje. Ukrajinská Wikipedie uvádí jako odnože bojového hopaku ženské umění Asgarda a sportovní rukopaš hopak.
Technika
Podle Tverdochlib (2018) tvoří technický arzenál bojového hopaku postoje, kroky, skoky, otočky, údery a bloky, podmety, akrobacie, taneční vazby a skupinové rytmické pohyby. Postoje napodobují ptáky, zvířata a předměty, Tverdochlib jmenuje například ščyt, stina, veža, svička, tryzub, veršnyk, žuravel, vedmiď, pavuk a žaba. Hojdky popisuje jako houpání těla setrvačností, které má učit využívat energii soupeře a podle legend i uhýbat kulkám. Ukrajinská Wikipedie dělí útočnou techniku na stusany, tedy údery rukou, mezi něž řadí přímý tuzeň, boční džyhan a strimljak zespodu na bradu, a na kopňaky převzaté hlavně z tanců. Mezi kopy uvádí vnější a vnitřní tynok a zadní kopy lošak a vychor.
Trénink
Cynarski (2023) uvádí, že se bojový hopak trénuje v tradičním kroji, tedy ve vyšívané košili, širokých šaravarech s ozdobným pásem a vysokých lidových botách, a cvičenci nosí i kozácký čub. Podle něj se často cvičí s hudbou a vlasteneckými písněmi, protože historický hopak byl tanec. Tverdochlib (2018) píše, že tréninky doprovázejí tradiční ukrajinské melodie a programy zahrnují i techniky hypnózy, boje naslepo a psychosomatické regulace. Speciální příprava podle Tverdochlib zahrnuje plížení po plastunsku, cvičení se šavlí, pásem, palcátem, kopím a holí, bojové etnotance a kozácké přetlačování rukou vleže na břiše. Cynarski uvádí výcvik s dlouhou holí, šavlí, píkou, kosou, srpem, palcátem, cepem a cepínem. Lvovská oblastní státní správa (2023) popsala seminář, na kterém se trenéři dělili podle stupňů od žovťaku po džuru a závěrečná zkouška měla teoretickou ústní a praktickou část.
Stupně a postup
Tverdochlib (2018) uvádí sedm stupňů mistrovství bojového hopaku, jimiž jsou žovťak, sokil, jastrub, džura, kozak, charakternyk a volchv, a přiřazuje je sportovním třídám od III. třídy po zasloužilého mistra sportu. Prodanjuk a Filinová (2024) přiřazení upřesňují: žovťak, sokil a jastrub odpovídají III., II. a I. třídě, džura kandidátovi mistra sportu a kozak, charakternyk a volchv mistru sportu, mistru sportu mezinárodní třídy a zasloužilému mistru sportu. Tverdochlib dále píše, že v roce 1999 zavedl Lvovský státní institut tělesné kultury specializaci rukopašnyj hopak a v roce 2000 Dniprodzeržynská kolej tělesné výchovy specializaci bojový hopak. Oddíly bojového hopaku podle něj vznikly na řadě vysokých škol včetně Národní univerzity Kyjevsko-mohyljanská akademie.
Soutěže
Cynarski (2023) uvádí, že první sportovní soutěž v bojovém hopaku se konala ve Lvově 18. a 19. května 1996, a podle UNESCO ICM (2020) se bojový hopak v roce 2001 účastnil Světového festivalu bojových umění v Čchongdžu. Tverdochlib (2018) popisuje pět soutěžních disciplín: herc s plným kontaktem, borňa s dávkovaným kontaktem, zabava s omezeným kontaktem, tan-dvobij jako napodobení zápasu s hudbou a odnotan jako sólovou ukázku techniky v tanečním stylu s hudbou. Státem uznaný sport rukopaš hopak má pravidla schválená ministerstvem 30. 12. 2025. Rozlišují lehký a plný kontakt, plný jen pro dospělé od 18 do 40 let, zápas trvá od dvou kol po dvou minutách po tři kola po třech minutách. Knockdown dává 4 body, kop ve skoku na hlavu nebo amplitudový hod na záda 3 body a úder rukou na hlavu či tělo 1 bod. Podle vlády začalo 8. prosince 2018 v Kyjevě první oficiální mistrovství Ukrajiny v rukopaši hopak, které pořádalo ministerstvo s Federací rukopaše hopak Ukrajiny.
Dnes
Lvovská oblastní státní správa informovala, že v srpnu 2023 prošlo seminářem bojového hopaku v Jasenyci Zamkové 80 trenérů a seminář zahájil zakladatel Volodymyr Pylat. Mimo Ukrajinu působí podle Cynarského (2023) silné centrum ve Varšavě s instruktory Eliaszem Sidorukem a Michałem Kurakem, o rostoucí popularitě bojového hopaku ve Varšavě psal v roce 2016 i Kyiv Post. UNESCO ICM (2020) zmiňuje bojový hopak také v USA a Kanadě. V národním seznamu nehmotného kulturního dědictví Ukrajiny ve znění z června 2026 jsme bojový hopak nenašli.
Zajímavosti
Podle zpravodajského webu Telegraf zvolila Velká kozácká rada v Kyjevě 24. května 2025 Volodymyra Pylata hetmanem, jde o funkci v kozáckém hnutí, ne o státní úřad. Cynarski (2023) uvádí, že Pylat studoval i spas u Bezklubého a s plukovníkem Anatolijem Popovyčem vytvořil kozácký biatlon. Podle téhož zdroje byl Pylat v roce 2022 přijat do European Nobility Club a svůj rod odvozuje od šlechtického erbu Nowina. Prodanjuk a Filinová (2024) zmiňují Pylatovu příručku Kodeks lycarskoji česti hopakivcja z roku 2004 a jeho knihu Bojovyj hopak z let 1994 a 1999 s historií, základní technikou, pravidly soutěží a požadavky na stupně. Podle Rádia Svoboda (2013) Pylat říká, že Ukrajinci byli především kozáckým národem.
Časté otázky
Kdo založil bojový hopak?
Bojový hopak rozvíjí Volodymyr Pylat. Prytula a Konoch (2022) uvádějí, že v roce 1985 otevřel ve Lvově první experimentální školu, Tverdochlib (2018) klade otevření školy do roku 1987.
Je bojový hopak starobylé kozácké umění?
Pivtorak (2016) uvádí, že se tradice údajně odvozuje od záporožských kozáků, Morozov (2018) mluví o rekonstrukci podle východních bojových umění a UNESCO ICM (2020) řadí bojový hopak mezi umění vytvořená, nikoli vyvinutá.
Jaké stupně má bojový hopak?
Tverdochlib (2018) uvádí sedm stupňů od žovťaku přes sokila, jastruba, džuru, kozaka a charakternyka po volchva, které odpovídají sportovním třídám od III. třídy po zasloužilého mistra sportu.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.