Shotel
ሾተል · shotel
Etiopský srpovitě zahnutý meč s jílcem z rohu nosorožce bez záštity, kterým se dal jezdec zaháknout a strhnout z koně.
Základní informace
O zbrani
Šotel je zahnutý meč ze severní Etiopie a jižní až střední Eritreje, který používali Amharové, Tigrajové a další horské národy; amharsky se píše ሾተል. Za císaře Amdy Sejona I. existovaly elitní šotelové oddíly zvané Axurarat Shotelai, součást pluků Čewa. V jižní Šewě šotel postupně nahradily meče s evropskými šavlovými čepelemi zvané gurade. Přesnější dataci vzniku se nám doložit nepodařilo. Čepel je plochá a zahnutá, s kosočtverečným průřezem a obvykle dvojsečná. Celková délka se pohybuje mezi 76 a 102 cm, čepel měří průměrně 40 až 64 cm a meč váží 0,9 až 1,8 kg. Téměř vždy má jílec bez záštity ze tří kusů rohu nosorožce, existují však i jílce ze dřeva a bakelitu. Šotelem se vedly seky s ničivým účinkem zejména proti jezdcům; dalo se jím zahákovat a strhnout bojovníka z koně nebo sáhnout kolem štítu a protivníka zaháknout. Tradiční šerm zahrnoval mnoho skoků a výpadů. Bojovníci nosili kulaté štíty připevněné k předloktí a druhou ruku měli volnou k ovládání koně jednou otěží, často bez udidla. Evropský návštěvník Remedius Prutky slovem šotel často označoval porcovací nůž. Mimo boj byl šotel i znakem postavení a podle pramenů prý přitahoval ženy.