Khanda
Rovný dvojsečný indický meč s čepelí rozšířenou k tupému hrotu a trnem na hlavici; zbraň Rádžputů a ústřední motiv sikhského znaku.
Základní informace
IndieO zbrani
Khanda je rovný dvojsečný meč z indického subkontinentu. Název pochází ze sanskrtského khadga, od kořene khand, lámat, dělit, sekat, ničit. Používání podobných mečů sahá od doby železných mahádžanapad (zhruba 600–300 př. n. l.) přes guptovské období (280–550 n. l.) až do současnosti; k archeologickým dokladům patří obřadní měděné meče z Fatehgarhu na severu a z Kalluru na jihu Indie. Čepel se od jílce k hrotu rozšiřuje a hrot bývá značně tupý. Jílec má velký destičkový chránič a široký kryt prstů spojený s hlavicí; kulatá plochá hlavice nese uprostřed trn. Král Prithvírádž Čauhán podle tradice doplnil čepel o zpevňující hřbet a udělal ji širší a plošší. Rozměry jsme v pramenech nenašli. Rádžputští bojovníci drželi khandu oběma rukama a v obklíčení přesilou jí máchali nad hlavou. Proslulým nositelem byl Maharána Pratáp. Khanda patří i do výzbroje sikhského bojového umění gatka. Rádžputské klany khandu uctívaly jako zbraň velké prestiže. Khanda Báby Dípa Singha je dodnes uložena v Akál Takht Sáhib. V hinduistické, buddhistické, džinistické a sikhské tradici symbolizuje moudrost, která prosekává závoj nevědomosti, a stojí uprostřed sikhského znaku, který nese stejné jméno.