Bec de corbin
Doslova: havraní zobák
Další názvy: bec de corbeau
Tyčové válečné kladivo pozdního středověku, jímž se bojovalo hlavně zobcem, ne kladivovou plochou; dalo přezdívku šlechticům francouzské královské domácnosti.
Základní informace
O zbrani
Bec de corbin, starofrancouzsky havraní zobák (novofrancouzsky bec de corbeau), je tyčová zbraň typu válečného kladiva, oblíbená v pozdně středověké Evropě. Antikvární přehled klade nejstarší písemné stopy do burgundských inventářů konce 14. století, zejména do soupisu zbraní Filipa Smělého z roku 1379; v encyklopedických pramenech jsme tuto dataci nenašli. Na rozdíl od lucernského kladiva se bojovalo hlavně zobcem, ne kladivovou plochou. Ta bývala tupá, bez několika hrotů lucernského kladiva, zobec byl mohutnější a vrcholový hrot kratší a méně štíhlý. Zobec byl lépe uzpůsoben k protržení plátové zbroje i prošívané vycpávky zvané gambeson. Podle téhož antikvárního přehledu měřila zbraň 1,5 až 2 metry, vážila 2,2 až 2,8 kilogramu a jasanová či buková násada byla v horních zhruba 40 centimetrech zpevněna nýtovanými železnými langetami. Rozdíl mezi bec de corbin a bec de faucon, sokolím zobákem, je subjektivní a závisí na tom, zda zobec připomíná spíš havrana, nebo sokola. Název se dnes volně užívá i pro různé druhy válečných kladiv a jezdeckých čakanů. Zbraň dala přezdívku Gentilshommes à bec de corbin řádným šlechticům francouzské královské domácnosti (Gentilshommes ordinaires de la Maison du Roi).