Varzeš-e pahlaváni (Zúrchané)
Íránský obřad a tělesný výcvik v domě síly zúrchané, s dřevěnými kužely, železným lukem a v rytmu bubnu. UNESCO ho zapsalo v roce 2010.
Základní informace
Charakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Varzeš-e pahlaváni (Zúrchané)
Varzeš-e pahlaváni je íránské bojové umění, které UNESCO v roce 2010 zapsalo na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví pod názvem Pahlevani and Zoorkhanei rituals a které podle něj spojuje prvky islámu, gnóze a staroperské víry. Cvičí se v budově zúrchané, podle Greena v domě síly, a podle UNESCO jde o sled gymnastických a kondičních pohybů, které předvádí deset až dvacet mužů, každý s náčiním symbolizujícím staré zbraně.
Číst dál
Nominační spis odvozuje kořeny obřadu od mithraismu před 3 000 lety, na jiném místě ale mluví o obřadu starém tři sta let. Green uvádí, že ze starověkých perských akademií se vyvinul íránský zápas koshti a že zúrchané podporoval šáh Ismail Veliký. Zakladatele ani rok vzniku jsme v pramenech nenašli. V sále je podle nominačního spisu osmiboká jáma gowd hluboká 70 centimetrů a cvičenci v ní stojí podle věku a seniority. Obřad vede morshed, který hraje na buben zarb a recituje epické a mystické verše. Podle reportáže Qantara.de muži točí dřevěnými kužely vážícími až padesát kilogramů a dělají kliky na dlouhých dřevěných prknech, Green popisuje železný luk kadabeh s řetězem místo tětivy a otáčivé tance. Cvičenci se pod vedením pishkesvata učí etice a rytířskosti a kdo zvládne dovednosti i etické stupně, může podle UNESCO získat titul pahlevani. Zápas koshti, který se v zúrchané dříve cvičil, podle Greena v polovině 20. století nahradil moderní zápas a podle Qantara.de ze zúrchané zmizel, Íránci ale své zápasnické úspěchy rádi připisují této tradici. Podle UNESCO je v Íránu asi 500 zúrchané, většinou v centrálních provinciích. Ženy se podle Qantara.de obřadů dodnes účastnit nesmějí.
Historie
UNESCO popisuje pahlevani jako íránské bojové umění, které spojuje prvky islámu, gnóze a staroperské víry. Nominační spis odvozuje kořeny obřadu od mithraismu před 3 000 lety, na jiném místě ho ale označuje za obřad starý tři sta let. Zakladatele ani rok vzniku jsme v pramenech nenašli. Green uvádí, že ve starověké Persii vznikly akademie bojových umění zvané Varzesh-e-Pahlavani a že z nich Írán vyvinul vlastní zápas koshti s bojovou i sportovní stránkou. Šáh Ismail Veliký byl podle něj známý podporou zúrchané a tradiční náčiní se tam používá nejméně od jeho vlády. Podle Qantara.de byly těžké dřevěné kužely ve středověku součástí přípravy vojáků na válku. Etika pahlevana podle Qantara.de zdůrazňuje skromnost, férovost, úctu ke starším a pomoc slabým a pahlevanem v nejvlastnějším smyslu je imám Alí, jehož portrét nesmí v žádné zúrchané chybět. Encyklopedii Iranica a plné texty Chehabiho studií o zúrchané jsme zatím ověřit nemohli.
Čím se liší
Zápas koshti patřil podle Greena k výcviku v zúrchané, v polovině 20. století ho ale stejně jako další tradiční umění nahradil moderní řecko-římský a volný styl, v nichž Íránci vynikli. Qantara.de píše, že zápas byl kdysi důležitou součástí obřadu, ale s napojením íránského zápasu na mezinárodní soutěže a s nástupem volného stylu ze zúrchané zmizel. Íránci podle ní své zápasnické úspěchy rádi připisují tradici zúrchané. Green uvádí doklady, že turecký olejový zápas yağlı güreş souvisí s perským koshti, a upozorňuje na podobnost slov pehlivan a pahlavani.
Technika
V zúrchané je podle nominačního spisu UNESCO osmiboká jáma gowd hluboká 70 centimetrů a cvičenci v ní stojí na určených místech podle věku a seniority. Green cituje popis z roku 1962: osmiboká jáma o průměru patnácti stop, obložená modrými dlaždicemi a vysypaná hlínou, za ní nářadí na zvedání a na zdi portrét Alího. Náčiní je podle Greena v podstatě zvětšenými zbraněmi, například kadabeh, železný luk s řetězem místo tětivy, kterým cvičenci máchají při tréninkových tancích. Qantara.de popisuje, jak muži po rozcvičce točí obrovskými dřevěnými kužely vážícími až padesát kilogramů a v osmiboké aréně dělají v rytmu bubnu kliky s nohama daleko od sebe, s rukama na dlouhých dřevěných prknech položených na zemi.
Trénink
Obřad je podle UNESCO sledem gymnastických a kondičních pohybů, které předvádí deset až dvacet mužů, každý s náčiním symbolizujícím staré zbraně. Vede ho morshed, zpěvák, který hraje na buben zarb, recituje epické a mystické súfijské verše a jehož výcvik trvá mnoho let. Green popisuje rytmická kondiční cvičení, po nichž následují otáčivé tance za doprovodu zvonů, bubnů, gongů a zpívaných pasáží ze Šáhnáme, s jasnými vazbami na súfijskou praxi. Reportáž Qantara.de ze Šírázu z roku 2022 uvádí, že morshed hraje na rámový buben a občas udeří do jednoho ze čtyř zvonů zavěšených před ním, cvičení se řídí jeho údery a vše má přísný obřadní řád. Recituje verše Háfize, Rúmího nebo Ferdousího a po nich chvály na Proroka a jeho rodinu.
Stupně a postup
Cvičenci se podle UNESCO učí etice a rytířskosti pod vedením pishkesvata. Kdo zvládne dovednosti a projde gnostickými etickými stupni, může získat titul pahlevani, který v obci znamená postavení a autoritu. Nominační spis vysvětluje pahlavana jako mistra dovedností i hrdinské etiky a pishkesvaty jako šampiony, kteří postupně dosáhli vysokého společenského postavení. Podrobný postup, zkoušky ani počet stupňů jsme v pramenech nenašli.
Dnes
Obřady zúrchané zapsalo UNESCO v roce 2010 na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví. V Íránu je podle UNESCO asi 500 zúrchané, většinou v centrálních provinciích, a podle nominačního spisu se obřad provozuje také v Afghánistánu, Tádžikistánu, Ázerbájdžánu, Iráku, Pákistánu a Indii. Ochranu prvku podle spisu koordinuje národní federace Pahlevani and Zoorkhanei Federation. Mezinárodní federaci International Zurkhaneh Sports and Koshti Pahlavani Federation se sídlem v Teheránu uvádí Mezinárodní rada tradičních sportů a her (ICTSG) jako založenou v roce 2004 a od roku 2021 jako svého člena. Ženy se podle Qantara.de obřadů dodnes účastnit nesmějí. V roce 2020 Íránky spustily kampaně na sociálních sítích, vyvolaly fatvy šíitských učenců a podpořil je mistr světa v točení kužely Hamidreza Kordi. Chehabi v abstraktu studie z roku 2019 píše, že po roce 1979 byla znovu zavedena segregace pohlaví a ženy se v posledních letech snaží zúrchané otevřít.
Zajímavosti
Vchod do zúrchané je podle nominačního spisu UNESCO nízký, aby se příchozí při vstupu sklonil, a místo morsheda se nazývá sardam. Při obřadu golrizan se do každého rohu zúrchané kladou květiny jako výzva k darům pro potřebné. Cvičenci nosí trenýrky zdobené arabeskami s motivem botee-jeghghe, abstrakcí ohnutého cypřiše, který symbolizuje pokorného šampiona. Zúrchané se podle Qantara.de obvykle stavějí pod úroveň země, aby unikly horku a průvanu, a cvičí se tradičně bosky a do půli těla nahý, což má symbolizovat nepřítomnost společenských rozdílů. Známý šampion zúrchané Shaban Bimokh byl podle Qantara.de v roce 1953 jedním z vůdců pouličních rváčů podporovaných CIA, kteří stáli na straně šáha při svržení Mosaddeka.
Časté otázky
Co je zúrchané?
Zúrchané, podle Greena dům síly, je budova, ve které se cvičí íránské pahlevani. Má podle nominačního spisu UNESCO osmibokou jámu gowd hlubokou 70 centimetrů.
Kdo je morshed?
Morshed vede obřad zúrchané. Podle UNESCO hraje na buben zarb, recituje epické a mystické verše a jeho výcvik trvá mnoho let.
Mohou ženy cvičit v zúrchané?
Podle Qantara.de se ženy obřadů dodnes účastnit nesmějí. Od roku 2020 se Íránky kampaněmi na sociálních sítích snaží zúrchané otevřít.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.