Taihojutsu (Zatýkací techniky)
逮捕術Japonské zatýkací techniky pro policii, sestavené roku 1947. Cílem je zadržet člověka živého a bez zranění, ne zvítězit v souboji.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Taihojutsu (Zatýkací techniky)
Taihojutsu znamená doslova „umění zatýkání“ a označuje japonské techniky, jimiž policie zadržuje osobu, aniž by ji usmrtila nebo vážně zranila. Tím se liší od bojových umění vedených k porážce soupeře: cílem není vyhrát, ale dostat člověka pod kontrolu a odvést ho. Kořeny sahají do období Edo, kdy úředníci a strážníci pracovali s vlastní sadou oborů — toritejutsu, tedy chvaty na zadržení, jittejutsu, práce s železnou tyčí jitte, a hojojutsu, spoutání provazem. Základem byla jujutsu, doplněná o nástroje, které umožňovaly odzbrojit ozbrojeného člověka bez použití čepele. Dnešní podoba vznikla po válce. Roku 1947 sestavila technická komise tokijské policie, v níž byli mimo jiné kendista Saimura Goro a judista Nagaoka Shuichi, jednotný systém a vydala příručku Základy taihojutsu jako oficiální materiál pro policisty. Zakladatele v pravém smyslu nemá — šlo o práci komise. Osnova spojuje prvky juda, karate, aikida i boxu a značnou váhu má práce s obuškem, jak s krátkým keibo, tak s teleskopickým tokushu keibo. Od roku 1947 prošla několika revizemi, které reagovaly na proměnu pouliční reality. Instruktoři linie Shudokan-ryu dnes učí zatýkací a kontrolní taktiku na policejních akademiích v Kalifornii i u vojenských jednotek jinde ve světě.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.