Z čeho je ratan a jak stárne
Ratanové hole se vyrábějí ze sušených stonků ratanu. Ratan je tvrdý, odolný a lehký a podle přehledu o eskrimě se roztřepí jen při nejhorším zacházení a netříští se jako dřevo, proto je bezpečnějším tréninkovým nástrojem. Hůl se časem třepí na koncích a v úderové části a měkne. Podle studie o anatomii ratanu jsou cévní svazky nejhustší na obvodu stonku a jádro je měkčí.
Z publikace FAO o zpracování ratanu vyplývá, že čerstvý stonek obsahuje 130 až 160 % vody, ke zpracování se suší pod 20 % a vlhký ratan (50 až 100 %) napadá drtník a modrání. Nezralé nebo horní části stonku se víc smršťují a kroutí.
Opalování: co o něm víme
Opálené (burnt, heat-treated, fire-hardened) hole prodejci popisují jako tvrdší a trvanlivější a vzor po opálení podle nich zlepšuje úchop; jde o tvrzení prodejců, ne o měření. Laboratorní studie ratanu druhu Calamus simplicifolius ukázala, že ošetření párou při 160 °C po dobu jedné hodiny snížilo obsah vody asi o 45 %, snížilo nasákavost a dalo nejvyšší rázovou houževnatost. Při 200 °C houževnatost výrazně klesla a materiál zkřehl, protože se rozkládají hemicelulózy a celulóza. Další výzkum ukazuje, že teplem se ratan dá ohýbat a rovnat: hemicelulózy změknou a po vychladnutí tvar podrží. Průmyslově se ratan ošetřuje ponořením do horkého oleje, které snižuje obsah vody a zabraňuje znehodnocení.
Tyto laboratorní a průmyslové postupy ale neodpovídají povrchovému opálení hole plamenem a měření opálených cvičných holí jsme v pramenech nenašli. Prameny se tedy rozcházejí: prodejci slibují vyšší odolnost, výzkum ukazuje přínos jen v úzkém rozsahu teplot a při přehřátí křehnutí.
Olej, namáčení a skladování
Doporučení jsou různá. Jedna škola filipínských bojových umění radí hole na den namočit do studené, silně osolené vody a pak je opakovaně napouštět olejem: olivovým, směsí dvou dílů fermeže a jednoho dílu terpentýnu, nebo tungovým olejem. Na oborových fórech naopak praktici používají hůl bez úprav a řeší až třepení. Podle FAO napadá vlhký ratan hmyz a houby, proto hole skladujte v suchu.
Páskování
Páska chrání hůl proti třepení a podle výrobců prodlužuje její životnost. Výrobce vybavení doporučuje hokejovou pásku do úderové části, protiskluzovou pásku na úchop a malou omotávku na konec rukojeti (punyo) pro lepší kontrolu. Jiný výrobce nabízí bavlněnou pásku s pryžovým lepidlem, voděodolnou a odolnou proti trhání, a zdůrazňuje, že nejde o úchop; doporučuje ji mít stále v tréninkové tašce.
Na oborovém fóru praktici popisují elektrikářskou pásku (lehčí než lepicí páska duct tape, barevně odliší hole), textilní pásku, pásku na rakety (stačí jedna vrstva) a gaffer pásku, která nezanechává lepidlo; hokejová páska podle nich špiní. Jedna škola připomíná, že elektrikářská páska je jen náplast na roztřepený ratan a že dřív se hole omotávaly celé ještě před prvním použitím.
Kdy hůl vyměnit
Pevné kritérium pro vyřazení ratanové hole jsme v pramenech nenašli. Praktici popisují jen postup: když konec začne měknout a třepit se, pevně ho přepáskovat. Levná hůl podle nich vydrží dlouho i bez úprav. Konce a úderovou část proto sledujte a páskujte včas.
Časté chyby
Nechat konec roztřepit, než se přepáskuje. Hůl skladovaná ve vlhku. Záměna ratanu za tvrdé dřevo: podle přehledu o eskrimě se hole z tvrdého dřeva (kamagong, bahi), někdy opálené a zpevněné, na sparing obvykle nepoužívají.
Kterých zbraní se to týká
Ratanové hole na eskrimu, arnis a kali, jednotlivé i v páru, delší ratanové tyče a další ratanové cvičné zbraně.