Proč kůže chátrá
Kůže patří k organickým materiálům, které nejrychleji reagují na změny vlhkosti vzduchu. Nad 65 % relativní vlhkosti se na ní daří plísni a vlákna bobtnají, pod zhruba 22 % se naopak trvale smršťuje a ztrácí pružnost. Teplo a ultrafialové záření kůži fotochemicky rozkládají, takže křehne a bledne. Rostlinně činěná kůže je nejcitlivější na znečištěné ovzduší a může podlehnout takzvané červené hnilobě: povrch zrudne, práškovatí a kůže ztrácí pevnost, až se rozpadá na prach. Zašpiněné a dlouho nehýbané kusy napadají moli a kožojedi (ožraný povrch, dírky, trus).
Kůže a kov: proč rezaví čepel v pochvě
Konzervátoři doporučují zbraně v kožených pochvách ani s koženými řemeny neskladovat, protože kůže reaguje s kovem a poškozuje ho. Tuky a oleje, které kůže obsahuje z výroby, vytvářejí na mosazných a měděných kováních zelený voskovitý povlak, takzvaná měděná mýdla. Železo a měď v kontaktu s kůží zase zanechávají rezavé skvrny a kůži chemicky oslabují, hliník na ní dělá tmavé skvrny. U meče s koženou pochvou proto prameny radí kov od kůže oddělit a čepel uložit v sušším prostředí. Ocel aktivně koroduje nad 65 % vlhkosti; když na ní ulpí soli, stačí k rezavění i 20 až 30 %. Soli nese i pot a otisky prstů, proto čepel před zasunutím nebo uložením setřete měkkým hadříkem s trochou nevysychavého oleje a při delší manipulaci používejte čisté nitrilové rukavice. Pro dlouhodobé uložení nechte čepel mimo pochvu.
Po každém tréninku
Zpocenou nebo navlhlou kůži nechte volně vyschnout na vzduchu, ne u topení, u vzduchotechniky ani na přímém slunci, protože rychlé výkyvy tepla a vlhkosti kůži deformují. Prach odstraňte jemně měkkým štětcem; prach působí jako brusivo a každé kartáčování ubere kus povrchu, takže čistěte jen tehdy, když je to potřeba.
Čištění
Prameny doporučují jen suché postupy: opatrné vysávání přes jemnou plastovou síťku se sníženým sáním, měkký štětec a u pevné, neporušené lícní strany kůže i měkkou gumu na kreslení. Přímé vodě se vyhněte. Sedlové mýdlo konzervátoři odmítají: obsahuje oleje, které z kůže nejdou dostat, spíš je zanese hlouběji, jeho vysoký obsah vody starou kůži poškozuje a podezírají ho i z praskání povrchu. Silně poškozené nebo bohatě zdobené kusy svěřte konzervátorovi.
Promašťování: kdy ano a kdy škodí
Tady se prameny rozcházejí podle toho, jestli kůži používáte, nebo uchováváte. Pro sbírkové předměty konzervátoři promašťování jednoznačně nedoporučují: oleje oxidují, kůže tuhne a tmavne, mastnota přitahuje prach a výzkum už téměř sto let vyvrací, že by tuky kůži chránily. Popsané škody jsou bílý tukový výkvět, často nevratné ztmavnutí, lepkavost, zatuchlý pach a zadržování vlhkosti, které podporuje plíseň. Stejný pramen ale připouští ošetření u věcí v aktivním osobním používání, jako jsou pracovní boty, rukavice nebo sedla, a tam, kde je potřeba dočasná ohebnost. Omotávku nebo řemen, se kterým denně trénujete, tedy můžete střídmě ošetřit; historickou pochvu nebo sběratelský kus ne. Na surovou a polovyčiněnou kůži, jakou bývají potažené některé štíty, nepatří tuk nikdy.
Bílý povlak: plíseň, nebo tukový výkvět?
Tukový výkvět vypadá jako chomáčky, sněhové kuličky nebo růžičky brokolice, je na omak mýdlový či voskový, má ostré okraje a pod teplým vzduchem z fénu taje. Plíseň je chlupatá, rozvětvená a bývá bílá, šedá, zelená nebo černá. V pramenech jsme našli dva jednoduché testy: když kůži přenesete do vlhkosti pod 50 %, aktivní plíseň se scvrkne a výkvět zůstane; a když skryté místo potřete vatovou tyčinkou s lakovým benzínem a povlak do 15 minut zmizí, jde o vosk, ne o plíseň. Výkvět lze smést měkkým štětcem do hubice vysavače držené kousek nad povrchem, úplně ho ale odstranit nejde a obvykle se vrací. Rozpouštědla mohou poškodit povrchovou úpravu a barvy, teplo může kůži smrštit.
Plíseň
Napadený kus zabalte do plastového sáčku, aby se spory nešířily. Mokrou kůži nejdřív vysušte venku za jasného dne nebo ji zamrazte; čistí se jen suchá. Plíseň odstraňte vysavačem s filtrem HEPA, dvakrát, přičemž druhý tah vede kolmo na první a hubice je těsně nad povrchem; ozdoby chraňte nylonovou síťkou přes hubici. Poté umyjte nářadí a okolní plochy, nikoli kůži, vodou s čisticím prostředkem a dezinfikujte je roztokem bělidla ředěného desetkrát s působením 10 minut. Kůže i po vyčištění nese spory, proto s ní dál zacházejte v rukavicích a držte ji v suchu.
Skladování a přeprava
Kanadský konzervátorský ústav doporučuje 10 až 20 °C a relativní vlhkost 50 až 60 % bez výkyvů, americká Správa národních parků 40 až 60 % s denní změnou do 5 %. Obě chtějí tmu nebo ochranu před UV, proudění vzduchu a odstup od venkovních zdí a topení. Pochvy a tvarované kusy podepřete zevnitř i zvenku, aby se nezplošťovaly a nelámaly, nic na ně nepokládejte a obalte je nekyselým nepufrovaným papírem nebo bavlnou. Kůže se nemá dotýkat kovových polic, spon ani štítků; kde je kov součástí předmětu, vložte mezi ně polyesterovou fólii. Skříně volte kovové s vypalovaným smaltem, dřevo uvolňuje škodlivé výpary. Úložiště kontrolujte na hmyz dvakrát ročně, na jaře a na podzim, a nově získaný kus nechte před uložením k ostatním nějakou dobu odděleně.
Kontrola před tréninkem
Prohlédněte omotávku, řemen i pochvu. Za znaky oslabené kůže prameny považují červenání a práškovatění povrchu, ztuhnutí, praskliny, ztrátu pružnosti po přesušení a ožraná místa po hmyzu. Kůže s takovými znaky už nemá původní pevnost, proto se na ni u řemene nebo omotávky, která drží zbraň v ruce, nespoléhejte. U pochvy zkontrolujte zelený povlak na kováních a rez na čepeli v místech dotyku s kůží.
Časté chyby
Čepel ponechaná dlouhodobě v kožené pochvě; sušení u topení; promašťování sběratelských kusů; sedlové mýdlo a namáčení; kov přímo na kůži.
Na co se to vztahuje
Na kožené pochvy mečů, šavlí a nožů, kožené omotávky rukojetí japonských i evropských zbraní, závěsné řemeny a opasky, štíty potažené kůží nebo surovou kůží a kožené cvičné zbraně.