Batuque (Brazilský nohový zápas)

Základní informace

Země původuBrazílie

RegionJižní Amerika

Hlavní zaměřeníChvaty

Úroveň kontaktuPlný kontakt

Charakter a původ

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Batuque (Brazilský nohový zápas)

Batuque je podle IPHAN (2007) stará tradice soupeření a boje, v níž se dva hráči shromáždění v kruhu, roda, utkávají v souboji založeném na pernadas a rasteiras. Edison Carneiro (1936) píše, že termín batuque tu znamená zvláštní černošsko-fetišistický boj bantuského původu, který podle něj ještě tehdy existoval v bahijském Recôncavu. Green (2001) ho popisuje jako drsnou hru kopů a podrážení se zjevnými bojovými rysy. Slovo batuque označuje také afrobrazilské bubnové tance a náboženství Batuque v Rio Grande do Sul, Carneiro výslovně upřesňuje, že tu míní zvláštní boj. Zakladatele ani rok vzniku jsme v pramenech nenašli. Podle IPHAN jeden z hráčů pevně sevřel obě nohy a zůstal nehybně stát, zatímco druhý se ho údery snažil vychýlit z rovnováhy. Doprovod tvořily podle IPHAN písně rytmizované tleskáním, bubnem a pandeirem. Mnozí praktici bahijské pouliční capoeiry měli podle IPHAN za První republiky vazby na candomblé, sambu a batuque. Souza (2023) uvádí, že batuque stejně jako capoeiru pronásledovala policie. Otec Mestra Bimby byl podle IPHAN praktikem batuque a Reis (2009) píše, že Luiz Cândido Machado byl známý batuqueiro. Souza (2023) cituje Campose (2009), podle něhož Bimba vytvořil Capoeira Regional z capoeiry od Mestra Bentinha a z batuque, v němž byl jeho otec vynikajícím zápasníkem. Green (2001) shodně píše o vlivech batuque na Bimbův systém přes jeho otce.

Historie

Antônio Vianna podle IPHAN (2007) podává jeden ze vzácných popisů batuque jako boje, v němž je vidět jeho propojení s capoeirou, a to v prostředí salvadorského přístavu, zvlášť Cais Dourado, na přelomu 19. a 20. století. Reis (2009), který cituje Dias (2006), uvádí, že na slavnosti u schodiště Cais Dourado byl prostor pro sambu, batuque a capoeiru ohrazen dřevěným zábradlím proti vetřelcům. Nosiči, vozkové, přístavní dělníci a zedníci čekající na nároží na práci podle Reise trávili čas capoeirou, batuque a jogo de búzios. Edison Carneiro (1936) řadí batuque spolu s capoeirou a sambou mezi bantuské lidové zábavy Bahie a podle něj Bantuové přišli hlavně z Angoly. Studii o Bantuech v Bahii, kterou v té knize slibuje, vydal jako Negros bantus v roce 1937. Na pondělí slavnosti Senhor do Bonfim v Salvadoru se podle Carneira konaly capoeiras, sambas a batucadas a dříve také rodas de batuque. Souza (2023) uvádí, že batuque stejně jako capoeiru pronásledovala policie.

Čím se liší

Capoeira Regional měla podle IPHAN (2007) zdůraznit bojovou účinnost a míchala pohyby staré capoeiry, známé jako capoeira angola, s batuque a hlavně s pohyby jiných bojových umění, například jiu-jitsu. Souza (2023) podle Waldeloira Rega píše, že Bimba do Regional vnesl údery batuque spolu s choreografiemi maculelê a dalšími boji, takže dohromady vzniklo 52 úderů. V Bahii měla capoeira podle Carneira (1977), jak ho cituje Souza (2023), rysy batuque, zatímco v Riu de Janeiro to byla pernada, banda nebo batuque. IPHAN cituje tvrzení, že capoeira de angola dala vzniknout nejen passo, ale i kariocké pernadě. Anglická Wikipedie popisuje pernadu jako obdobu batuque, oblíbenou v Riu de Janeiro zhruba ve stejné době.

Technika

Podle IPHAN (2007) jeden z hráčů pevně sevřel obě nohy a zůstal nehybně stát. Druhý se ho údery snažil vychýlit z rovnováhy a obránce se snažil udržet na místě, neupadnout a neopustit svůj základ. Souza (2023), která cituje Campose (2009), popisuje batuque jako boj hraný nohama s cílem srazit soupeře k zemi. Útočník se podle IPHAN snažil soupeře vychýlit podmety a rasteiras. Podle anglické Wikipedie, která se odvolává na Assunçãa (2005), se k vychýlení soupeře užívaly techniky rapa, baú, banda lisa a encruzilhada. Tatáž Wikipedie s odkazem na Desch-Obiho (2008) píše, že útočník podnikl jediný rozhodující pokus srazit obránce boky a že obránce měl nohy natočené dovnitř. Doprovod tvořily podle IPHAN písně rytmizované tleskáním, bubnem a pandeirem. Berimbau a škrabku jako další nástroje uvádí jen anglická Wikipedie s odkazem na Carneira přes Desch-Obiho.

Zajímavosti

Reis (2009) cituje báseň Manuela Rozentina z Itaparicy, který zemřel v roce 1897, kde je bahijský capoeira nazván postrachem batuque a výtržníkem. I Bimbova matka Maria Martina do Bonfim byla podle Reise batuqueira z Cachoeiry. Podle téhož autora se vsadila, že porodí dívku, a porodní bába vítězně zvolala, že je to chlapec, ať se podívají na jeho bimbu. Podle anglické Wikipedie, která se odvolává na Assunçãa (2005), byl batuque bojovou hrou převážně angolského původu a šampiony v batuque byli v Brazílii Angolané. Jedním z nejslavnějších hráčů byl podle téže Wikipedie Angolinha. Velkým batuqueirem a jedním z posledních, kdo toto umění uchovávali, byl podle Wikipedie Mestre Tiburcinho.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.